Negace je dnes v módě. Uměním je upřímně pochválit

Je velmi snadné najít si jeden negativní případ a na jeho základě odsoudit všechny a všechno. Je naopak v dnešní době velmi odvážné a nezvyklé všimnout si dobrých a fungujících věcí a umět pochválit.

Spolupracovník redakce MF Dnes ve vydání těchto novin zpochybňuje kompetentnost a kvalitu našich soudců s odůvodněním již 19 let se vlekoucího sporu tří studentů s jejich učitelem v době revoluce v roce 1989.

Černobílé vidění světa bychom měli mít již za sebou

Studenti měli svého učitele obvinit z toho, že je kariérista a zneužívá politicky svého postavení. Je třeba se zamyslet, zda výběr jednoho případu ač s extrémními prvky a na základě něj hodnocení několika tisíc soudců a jejich práce není nekorektní. Soudy úspěšně každý rok rozhodují statisíce kauz, mnohdy výrazně složitějších a bez jakýchkoliv problémů. Je to stejné, jako bychom na základě úmrtí jednoho pacienta ve špičkové nemocnici dospěli k závěru, že kvůli této události máme v ČR mizerné a zaostalé zdravotnictví.

Již během devadesátých let došlo v justici k rozsáhlým prověrkám, na základě kterých odešla z justice až třetina soudců. Velká většina aktivních soudců jsou lidé, kteří do justice přišli v době po revoluci, nebo lidé, kteří politické kauzy nikdy nesoudili.

Peníze za vším nestojí. Problémy lze řešit i bez nich

Určitě lze souhlasit s názorem veřejnosti, že justice jako celek má ještě velké rezervy ke zlepšení své práce. Nedostatky však nejsou způsobeny soudci a jejich kvalitou, ale především ne vždy efektivně fungujícím systémem, nebo nedostatkem peněz v justici.

Jsou však problémy, které se dají řešit i bez dodatečných finančních prostředků. Stačí vůle ke změně a umění naslouchat problémům občanů. Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová je jedním z ministrů, kteří si nezoufají a nevymlouvají se na nedostatek financí ve svém resortu, ale snaží se i v době krize efektivně řešit problémy občanů a otevírat diskusi na témata, která do současné doby nikdo úspěšně neřešil.

Výživné již bude předvídatelné a spravedlivé

Ministryně se tak jako nikdy v minulosti zasadila o zpřehlednění problematiky výživného. Zcela jasně pojmenovala evidentní problém a začala ho řešit a to i v rámci krátkého funkčního období, které pro svou činnost měla.

Jako u jiných ministerstvech, tak i u ministerstva spravedlnosti byli občané přesvědčováni o tom, že problém je třeba řešit úpravou zákonů, což trvá i několik let, věc je třeba prodiskutovat, věc je třeba analyzovat. Tento styl komunikace svědčí ve skutečnosti o tom, že problém zmíněný ministr řešit nechce, nebo je velmi opatrný.

Daniela Kovářová však dokázala nejen diskutovat, ale i věc energicky a rychle řešit. Za normálních okolností by zmiňovaný problém výživného a stanovení jasných pravidel byl řešením na dlouhé měsíce či léta změnou zákonů. Je sympatické, že ministryně od problému neutekla s logickým tvrzením, že její krátký mandát jí neumožňuje věc řešit. Naopak ministryně problém vyřešila v rámci možností, které měla vydáním doporučujících tabulek pro soudy, které představila soudům a které slouží nejen jako vodítko pro soudce, ale také jako pomůcka pro rodiče jaké výživné dohodou stanovit. Věc šla řešit i bez změny zákona v řádu pár měsíců.

Náramky pro odsouzené: Řešení i nedostatku peněz navzdory

Obdobným způsobem vyřešila ministryně i problém nedostatku finančních prostředků na pořízení tzv. náramků pro odsouzené k domácímu vězení. V době, kdy se poslanci i odborná veřejnost smiřovali s tím, že tento velmi účinný a potřebný druh trestu bude odložen, přišlo ministerstvo spravedlnosti s řešením, kdy náramky budou zavedeny později, a účelu dohledu a kontroly odsouzených bude dosaženo posílením dohledu probační služby.

Vyšší odpovědnost exekutorů – vyšší práva občanů

Za ministryně byla také dotažena novela exekučního řádu s posílením práv dlužníků a omezení do té doby v podstatě neomezené moci exekutorů. Ke změnám v zákoně přispělo především drastické a často protiprávní chování některých exekutorů, kteří byli schopni porušovat práva nejen dlužníků, ale i nevinných občanů.

Řešeny jsou i další témata, která byla dříve tabu a kde občané marně čekali na řešení, ať už se jedná o dostatečné odškodnění neprávem uvězněných občanů, povinnosti vězně pracovat či výrazných úspor provozu ministerstva spravedlnosti.

Vezmeme – li v úvahu, kolik problémů se dá za pouhý rok vyřešit, řešit, či otevřít, pak je zřejmé, že ministryně spravedlnosti může být vzorem pro mnoho ministrů, kteří se po volbách ujmou svých resortů a budou mít na realizaci svých záměrů výrazně více času i prostředků.